Ověřování věku ale není vůbec jednoduché – sice se po něm volá, ale stoprocentní řešení nikdo nenabízí. Všechny pokusy na tomto poli selhaly. Pokud byl přístup na web podmíněný vlastnictvím bankovní karty, tuto je vždy možné půjčit (nebo „půjčit“) si od rodičů (aneb kdo se domnívá, že to možné není, tomu nikdy nebylo čtrnáct). Na internetu lze nalézt i „generátory čísel“ bankovních karet – těžko s nimi zaplatíte útratu, ale „vlastnictví“ karty prokážete.
Navíc si uvědomme, jak obtížné je ověřovat věk i u trafik, vstupů do barů apod. – natož na internetu, bez možnosti přidané hodnoty v sledování podobě chování apod. Kromě toho je zde jeden podstatný problém: vždy se na internetu najde alternativní stránka, která nebude ověřování věku vyžadovat nebo která bude umožňovat toto ověření rychle a elegantně obejít. Takže kdo bude chtít, nakonec se tam dostane.
Základem dětské bezpečnosti na internetu tak není svalování odpovědnosti na druhé – ale vzdělávání a výchova. I kdyby se povedlo zablokovat jednu hrozbu, zůstávají stovky dalších. Než se věnovat represím, je jednodušší vydat se cestou vzdělávání.
Lze vůbec ověřit věk dětí?
10.12.2007 13:46:26
Jedním z nejčastějších požadavků ve vztahu k dětem a bezpečnosti na počítači je zavedení ověřování věku. Zatím ale nikdo nepřišel na žádnou metodu, jak toto účinně dělat.