Pokud hovoříme o informační bezpečnosti, pravděpodobně nás na prvním místě zcela automaticky napadne počítač. Jenomže tak jednoduché to bohužel není.
Informační technologie nás obklopují na každém kroku. Přitom si ale „informační bezpečnost“ spojujeme pohříchu nejvíce s počítači. Ale co třeba takové mobilní telefony? Vždyť ty nejnovější „smart phones“ se začínají více podobat právě počítačům (umožňují brouzdat na internetu, přijímat i posílat e-maily, hrát složité hry, a to i on-line apod.), než klasickým telefonním přístrojům.
A obtěžovat lze pomocí mobilního telefonu stejně – mnohdy dokonce nebezpečněji – než s pomocí počítače. Protože počítač nenosíme stále s sebou. A pokud nosíme, nemáme ho (zpravidla…) stále zapnutý. A být dnem i nocí „pod palbou“ nevyžádaných SMS zpráv je jistě nepříjemné pro dospělého – a pro dítě či mládež to platí dvojnásob.
U mobilních telefonů to ale nekončí. Riziko z hlediska osobní bezpečnosti a ochrany soukromí mohou představovat třeba i digitální fotoaparáty. Věděli jste třeba, že lze poměrně snadno obnovit fotografie z paměťových karet, které už byly smazané? Technickým principem se nebudeme dlouze zabývat, spokojme se s konstatováním, že na internetu lze nalézt spoustu jednoduchých a zdarma dostupných programů, které něco podobného umožňují.
Ostatně, stejné je to i v případě počítačů, kdy data po běžném „smazání“ na stroji i nadále zůstávají (a mnohdy jsou obnovitelná i po zformátování disku) – a to zpravidla až do svého náhodného přepsání jinými daty. Americký Massachusetts Institute of Technology při jednom průzkumu získal velmi levně a jednoduše (nákupy, dary, internetové aukce…) 158 kusů vyřazených pevných disků. Ze nich bylo plně funkčních 129 ks. A bez větší námahy se podařilo „vytěžit“ data ze 75ti procent disků! Na pováženou je přitom fakt, že celých 28 kusů disků nemělo svůj obsah vůbec smazaný! Jinými slovy: útočník se mohl dostat k citlivým datům aniž by vynaložil jakékoliv úsilí nebo důvtip. Jen dvanáct kusů disků z celého vzorku bylo ošetřeno tak, že z nich opravdu nebylo možné získat ŽÁDNÁ data.
Při čtení seznamu „zachráněných“ dat přitom běhá mráz po zádech: na discích byla nalezena hesla a přihlašovací jména k elektronickému bankovnictví, internetovým obchodům, dále lékařské a finanční zprávy, kompletní e-mailová korespondence, rodinné fotografie a další. Kardinální úlovek pak představoval vyřazený pevný disk, který dříve sloužil v bankomatu. Z něj se podařilo „dostat“ přehled informací o výběrech z účtů a dalších prováděných operací za poslední rok…
A i v případě klasických počítačů musíme rozlišovat dvě skutečnosti. První z nich je provádění útoků PROTI počítači, druhá POMOCÍ počítače. V prvním případě jde třeba o instalaci spyware (sledovacích programů), odcizování souborů nebo hesel. Ve druhém případě jde třeba o sledování aktivit uživatele (jaké www stránky navštěvuje apod.) nebo třeba i o pomlouvačné kampaně, proti nimž se mimochodem moc špatně brání.