Jak udržet děti v oblasti „bezpečného internetu“?
Neexistuje žádný „bezpečný internet“ nebo „nebezpečný internet“. Existuje zkrátka pouze jeden internet. Stejně jako neexistují bezpečné či nebezpečné stránky – vždyť i servery renomovaných organizací se teoreticky (ovšem i v praxi k tomu občas dochází) po útoků hackerů mohou stát nebezpečnými. Ostatně, stejně tak kolem sebe nemáme „bezpečný svět“ a „nebezpečný svět“, ale pouze a jeden svět.
Jediným možným řešením výše uvedené otázky je děti na nebezpečí připravit. I kdyby nějaký bezpečný internet existoval, nedokážeme je od něj věčně izolovat. A o to tvrdší střet s realitou by pro ně mohl následovat.
Takže: od útlého věku vychovávat k opatrnosti. Procházet internet společně, varovat, vysvětlovat a upozorňovat. Používat ochranné programy, dodržovat pravidla bezpečného chování a především: jít příkladem.
Jak připravit dítě na rizikové situace?
Rozhodně nejde o jednoduchý a rychlý proces. Jde o dlouhodobé vzdělávání a učení. Resp. nejde o to naučit se nějaká pravidla, ale ZAŽÍT si je. Je to prostě podobné jako sociálně-komunikační vazby v běžném světě nebo dopravní předpisy.
Základním předpokladem úspěchu je ovšem situace, kdy dítě pochopí, že se NĚCO může stát. Kdy se přestane chovat zcela bezstarostně a kdy začne být opatrné. Množství možných rizik je zkrátka velké a nelze se samostatně připravovat na každé jednotlivě.
Nechci, aby dítě navštěvovalo „závadné“ stránky. Co mám dělat?
Jedna z nejobvyklejších otázek, na kterou se ovšem nejhůře odpovídá. Existují různé programy „parental control“, které ale vždy mají nějaké omezení dané svou povahou.
Čestná odpověď je: neexistuje možnost, jak dítěti přístup na závadné stránky stoprocentně zatrhnout. Jedním z důvodů je skutečnost, že se k nim může dostat odkudkoliv – nejen z počítače doma, ale i ve škole, v kroužku, u kamaráda… A všechny tyto „přístupové body“ neošetříte. Stejně tak nic nevyřeší zákazy. Dosáhnete jen efektu „zakázaného ovoce, které nejvíce chutná“. A také toho, že dítě bude některé věci dělat za vašimi zády – čímž ztratíte jakoukoliv kontrolu a přehled nad tím, co vlastně dělá.
Cílem proto není restrikce, ale prevence. Dítě by mělo vědět, že kromě korektních stránek na internetu existují i stránky nekorektní. A že mají svá specifika, a to z takových a takových důvodů. Tím splníte svoji rodičovskou roli – a do tajů lákadel internetu nebudou vaše děti zasvěcovat vrstevníci, kteří pochopitelně mohou mít poněkud jiný pohled na svět.
Jak kvalitní jsou různé programy „rodičovské kontroly“ (parental control)?
Vždy musíme mít na paměti, že jde pouze a jen o počítačové programy. To znamená, že budou vždy jen tak (ne)kvalitní, jak (ne)kvalitní je vytvoříme. Obecně se dá říci, že jsou na velmi solidní úrovni, ale neposkytují absolutní ochranu. Je to stejné jako s antivirovými programy: ač jsou často vnímány jako všeřešící, ve skutečnosti jde o „záchranné brzdy“, které by měly přijít ke slovu až ve chvíli, kdy ostatní prostředky selžou.
Tyto programy mohou mít rozdílnou kvalitu, vesměs jsou ale na slušné úrovni. Nicméně vždy mějte na paměti jednak, že jde jen a jen o programy, které lidský úsudek nenahradí, a jednak, že dítě nebude vždy usedat k počítačům, které jsou jimi vybavené.
Na jakém principu pracují počítačové programy „rodičovské kontroly“?
Těchto principů je několik. Základní jsou dva. Jeden vychází z logiky „co není povoleno, je zakázáno“. Druhý z logiky „co není zakázáno, je povoleno“.
Zvláště menším a mladším dětem je dobré omezit pohyb po internetu na základě první uvedené logiky (co není povoleno, je zakázáno). Teprve se seznamují s počítači, internetem, zákonitostmi jejich chování apod. Proto jim stačí vytvořit malý virtuální svět – obsahující třeba jen několik dětských serverů či jednoduchých počítačových her. Vše ostatní je blokováno.
Samozřejmě, že starším a zvídavějším dětem toto stačit nebude. Proto nastoupí další úroveň programů „rodičovské kontroly“, která naopak otevírá celý internet a blokuje pouze nevhodný obsah. Děje se tak na základě známých nevhodných www stránek, na základě klíčových slov, na základě podezřelých příznaků apod.
Nezapomínejte ale, že žádný program nikdy nenahradí rodičovskou výchovu – už proto, že dítě nebude vždy pracovat s počítačem (např. u kamaráda), který je těmito prostředky vybavený. Vždy je lépe, když se umí orientovat samo, než když spoléhá na krytá záda pomocí nějakého programu (o kterém třeba ani neví).
Další vlastností, kterou některé programy rodičovské kontroly mají, je časové omezení přístupu k internetu. Toto je dobré třeba v případě, kdy na základě dohody rodičů a dětí existují vyhrazené časové bloky pro přístup k internetu (např. hodina denně). Software tento čas spolehlivě ohlídá a nedochází ke zbytečným diskusím typu „už to vypni – ještě pět minut“. Výhodou software je, že je nekompromisní.
Od kdy začít seznamovat děti se zásadami bezpečného internetu?
V podstatě od prvního okamžiku, kdy usednou k počítači. Stejně jako jim při prvních krůčcích ze schodů říkáme „drž se zábradlí, ať nespadneš“ nebo při přecházení silnice „vždy se dobře rozhlédni“. Už od malička by si měli osvojovat základy bezpečného chování (neklikej na všechno, když máš problém, poraď se s „dospělákem“…), protože pak je bude brát jako samozřejmé. Ne nadarmo se říká „nenaučíš jen tak hopsa novým kouskům starýho psa…“
Doma počítač nemám a ve škole je dítě pod dohledem pedagogů. Mohu tedy být klidný/klidná?
Rozhodně ne. Mějte na paměti, že dítě se nebude počítačům vyhýbat celý život a že dříve či později k nim usedne (třeba u kamaráda). A že v takovém případě nemusí být odpovídajícím způsobem připraveno. A taky si uvědomme, že informační rizika s sebou nenesou jen počítače, ale i mobilní telefony – i zde najdeme obtěžování (opakující se SMSky ve tři ráno…), podvody, dokonce i (zatím vzácné, ale reálné) útoky virů. Takže neplatí „co oči nevidí, to srdce nebolí“: alespoň základy informační bezpečnosti je dobré dítěti předat, i když doma počítač nemáme.
Jak mám děti kontrolovat, aby o tom nevědělo?
Existuje několik způsobů. Třeba pomocí speciálního programu, který skrytě monitoruje všechny aktivity na počítači. Nebo pomocí zpětné kontroly navštívených www stránek ve webovém prohlížeči. Nebo procházením odeslaných e-mailů v poštovním klientovi či historii kontaktů v programech instantních zpráv. Čili technicky to samozřejmě možné je. Ale v praxi něco podobného rozhodně nedoporučujeme. Důvodem je prostý fakt, že pokud dítě na podobnou kontrolu přijde, přestane Vám věřit. A ztracenou důvěru si těžko obnovíte. Nehledě na to, že dítě začne rychle používat technologie, na které budete krátcí – šifrování, silná hesla apod. Možnost cokoliv ovlivňovat tak ztratíte úplně.
Jaká nebezpečí na dítě číhají?
Jsou jich stovky, všechny ani nelze kvantifikovat.
Z nejběžnějších jmenujme www stránky s nevhodným nebo šokujícím obsahem (i černý humor může být pro dítě šokující). Dále pak prozrazování osobních údajů – svých i osob blízkých. Oslovování cizími lidmi, které může být obtěžující až nebezpečné. Schůzky s lidmi poznanými na internetu. Elektronické podvody – třeba bankovní apod. Hazardní hry a sázky. Extrémismus, rasismus, netolerance...
A takto bychom mohli ještě dlouho pokračovat. Nejde přitom vůbec o to všechna rizika vyjmenovat – to by se nám ostatně nejspíše ani nepovedlo (stejně jako nemá smysl taxativně vyjmenovat všechna rizika silničního provozu). Jde o to, abychom si uvědomili, že na internetu jsou různá rizika a že je jich hodně. A abychom na setkání s nimi – ať už mají jakoukoliv podobu – děti připravili.
Mám podezření, že „něco“ není v pořádku. Jsem ale naprostý počítačový laik. Co mám dělat?
Protože pod pojmem „něco“ se může skrývat celá široká paleta událostí, nelze přinést jednoznačný návod, jak se zachovat. A i kdyby byl problém konkretizovaný (např. mé dítě chce jít na schůzku s někým, koho poznalo přes internet), nelze dát univerzální odpověď. Respektujeme, že každá rodina je zcela unikátní soubor vazeb, pravidel, vztahů apod. – stejně jako že každé oslovení dítěte cizí osobou je „unikátní“.
Pokud se potřebujete poradit, kontaktujte nás na e-mailu oznamte@internethotline.cz, v rámci možností Vám pomůžeme.
Jak mám zabezpečit počítač?
Stručně: používat antivirový program. Používat antispywarový program (někdy je součástí antiviru). Používat filtr spamu. Používat osobní firewall. Požívat legální software. Pravidelně aktualizovat operační systém i používané aplikace. Vzdělávat se. A především: dbát důraz na prevenci, tedy nepokoušet osud a chovat se bezpečně.