Nejlepší metoda, jakou můžete zajistit bezpečí dítěte v kybernetickém prostoru, je vzdělávání.
Ta dává dítěti:
- volnost v možnosti se o sebe postarat
- samostatně se rozhodovat
- srovnávat
Nejhorší metodou jsou tresty a restrikce:
- Když na počítači něco zakážete doma, dostane se dítě k příslušnému obsahu u kamarádů nebo ve škole.
- Když za návštěvu nějaké stránky budete trestat, zpravidla dosáhnete opačného účinku – probudíte u dítěte zájem.
Restrikcemi a tresty přijdete o důvěru dítěte!
Častým problémem rodičů je:
- neznalost světa informačních technologií – neznalost obsluhy počítače či zákonitostí fungování kybernetického světa
- neochota tento stav změnit („to už není pro mě“ nebo má rodič obavu ze snížení své autority tím, že by projevil neznalost)
Řešením může být např. společné objevování světa internetu s dítětem, které může obohatit všechny zúčastněné strany. Dítě dodá znalosti, dospělý zkušenosti a obě strany z toho jen těží.
Zajímejte se o to, co dítě dělá.
„Víš víc než já, nauč mě“, „ukaž mi, co tě zajímá“, „…co bys mi poradil?“ nebo „slyšel jsem, že…je to opravdu tak?“ jsou otázky, které mohou prolomit bariéru a nedůvěru.
Pozor! Zájem se nesmí zvrtnout v kontrolu!
Používejte programy „parental control“ – rodičovské kontroly.
Ty vám umožní blokovat některé stránky s nevhodným obsahem, blokovat některé programy apod.
Ale pozor: používejte je s mírou. Dítě může nabýt pocitu, že je s ním jednáno z pozice síly a že je „šmírováno“.
Různé služby a počítačové programy mají svá bezpečnostní doporučení (co nastavit, jak se chovat apod.). Nepodceňujte je, mohou vám ušetřit hodně problémů a práce.
Dítěti u počítače neomezujte čas, ale raději stanovte jasná pravidla.
Rodičovský přístup „dělej si cokoliv, ale jen patnáct minut“ je chybný. Dítě si přístup k počítači získá někde jinde a nějak jinak a díky absenci informací je o to více zranitelnější.
Nespoléhejte se na školu.
Máte-li počítač doma, jste nepochybně dále. Doma se dítě dostane k informačním technologiím zpravidla dříve a intenzivněji.
Odmalička se snažte v dítěti pěstovat správné návyky. Nepočítejte s tím, že „jednou mu všechno vysvětlíte“. Buď žádné „jednou“ nenastane nebo může přijít pozdě. Nebo se bude vypěstovaných zlozvyků obtížně zbavovat.
Snažte se mít přehled o hrách, kterým se dítě věnuje.
Stejně tak se zajímejte o zdroj, odkud je získává. Je vždy lepší, když z tohoto procesu nejste vyřazeni, ale aktivně se na něm podílíte. Jinými slovy: nemůžete ovlivnit finální rozhodnutí, ale můžete se podílet na rozhodovacím procesu.
Zajímejte se i o další programy, které dítě používá.
Ptejte se, co tyto programy dělají, jak se dotyčné aplikace ovládají, jak se k nim vaše dítě dostalo… Nechte si vše převést a vysvětlit. Můžete tak na základě maličkostí odhalit velký problém (a přitom se sami poučíte a vzděláte!).
Pokud si vaše dítě vede blog (internetový deníček), kontrolujte ho.
Ale ne ve smyslu cenzorském, ale spíše lektorském. Dbejte, aby se na něm nevyskytovaly osobní údaje (a vysvětlete proč) nebo údaje, které mohou někoho identifikovat (třeba i fotka s číslem popisným domu, poznávací značka auta apod.). Snažte se, aby byl blog pozitivní. Negativní vám může napovědět, kde je problém. Ale stejně tak může posloužit i útočníkovi, aby zjistil, jaké má dotyčná osoba slabé stránky, co ji trápí a „zahrál tak na správnou strunu“.
Pokud je to možné, nedávejte počítač do dětského pokoje.
Při vstupu do pokoje byste měli vidět na obrazovku. Snažte se pěstovat politiku „otevřeného nebe“. Neskrývat navzájem více, než je nezbytně nutné, nedělat věci za zády. Na druhé straně je nutné některé informace chránit před dítětem, aby se snížila pravděpodobnost jejich vyzrazení (informace o kreditní kartě, přihlašovací údaje k bankovnímu účtu apod.).
Pokud máte menší děti, pamatujte si: nevystavujte fotografie svých dětí na internetu.
Případně je vystavujte jen v uzavřených galeriích na heslo, které poskytnete svým přátelům, spolupracovníkům, příbuzným… Pod pojmem dětská pornografie si většina z nás představí snímky dítěte v erotických nebo přinejmenším vyzývavých polohách. Ale tento pojem má mnohem širší význam, mnoha pedofilům stačí jakékoliv svlečené dítě – rodinné fotografie z dovolené u moře, u bazénu, ve vaně…Na internetu lze nalézt rozsáhlé pedofilní kolekce poskládané právě z takovýchto snímků…
Mějte na paměti: nikdy neobviňujte dítě!
Viníkem je vždy agresor, a to i tehdy, když bylo dítě poučeno. Nikdy nevíte, za jakých okolností a pohnutí se to nebo ono stalo. Třeba i na pornografické stránky se může dítě dostat ze zvědavosti nebo nedopatřením (otevře nevinně vypadající reklamu na internetu, spamovou zprávu, překlepne se při psaní webové adresy…). Ani jedno není důvodem k trestu, ale naopak PŘÍLEŽITOSTÍ k vysvětlení!