„Spolužáci mi psali hanlivé SMS a maily, jako že jsem špína zavšivená, ve škole do mě strkali, plivali na mě, až se to dověděla učitelka a řešila to,“ popsala jedna z tisícovky účastníků výzkumu mapujícího projevy kyberšikany na základních školách. Podobná sonda se v Česku uskutečnila poprvé.
„Šikana je ve své podstatě stále stejná, jejím cílem je někomu ublížit a ponížit ho. V poslední době se vlivem technického rozvoje mění její tvář a ze školních záchodků se přenáší do kyberprostoru,“ komentoval včera výsledky průzkumu psycholog Michal Kolář. Co to znamená v praxi?
Jak potvrdila sociologická data, školáci si velmi dobře rozumějí s technickými vymoženostmi. Bohužel mobily, maily, chaty či sociální sítě také zneužívají k systematickému psychickému tyranizování spolužáků. Ukázalo se, že deset procent dětí ve věku osmi až patnácti let bylo oběťmi kyberšikany, její původce většinou znají, plných 78 procent agresorů pochází ze stejné školy, polovina dokonce z téže třídy.
Teror přitom častokrát začíná poměrně nevinně. „Měl jsem případ dívenky, které spolužačka napsala urážlivý dopis. Poté, co se její rodiče obrátili o pomoc na matku autorky, se k útočnici přidala celá třída a zahrnula děvče nevybíravými SMS. Holčička se zhroutila a musela se dlouhodobě léčit,“ popisuje psycholog Kolář. Jindy zase puberťáci vymysleli spolužákovi virtuální lásku, kluk se do ní zamiloval a pak téměř neunesl prozrazení „habaďůry“. „Když se děti pouštějí do podobných akcí, vždy by si měly položit otázku, zda tím někoho nezraní,“ nabádá psycholog.
Typické je, že šikanovaní školáci se s problémem svěřují hlavně kamarádům, rodičům v 31%, ale učitelům jen v 8 %.
Zdroj: Deník, 17. února 2010